historie v ČR

Za počátek zlaté éry československého stolního tenisu je považován rok 1932, kdy mužské družstvo v čele se Stanislavem Kolářem přivezlo zlatou medaili z mistrovství světa a jako první tak narušilo maďarskou hegemonii.

V tomto roce byla již první exhibice stolního tenisu v Jindřichově Hradci, kde vystoupil Bedřich Nikodém, v letech 1929-1933 člen reprezentačního mužstva ČSR a a o rok později účastník mistrovství světa ve stolním tenisu v roce 1933 v Praze, tzv. Swaythiling Cup a mimo jiné také  autor písní „Je po dešti, Modré balonky, Mám malý stan, Barborka a dalších“.

Evropská unie stolního tenisu - ETTU byla založena v roce 1958 v Budapešti a mezi zakládající členy patřilo opět tehdejší Československo. Dnes patří stolní tenis mezi nejrozšířenější sporty na světě a jeho sportovní hodnotu uznal i MOV na svém zasedání v Praze v roce 1977 a zařadil ho mezi olympijská sportovní odvětví. Vývoj stolního tenisu jakožto hry je úzce spjat s vývojem pálky.

Používáním různých druhů pálek se charakter a technika hry měnily z pasivního nenáročného pojímaní hry až k dnešní aktivní dynamické, technicky a sportovně náročné hře. Dřevěná pálka se používala od roku 1889 do prvního MS 1926 v Londýně. Ve hře převládal takzvaný halfvolejový úder, který se zahrával bezprostředně po odrazu míčku od stolu bez rotace. Od tvrdé a dřevěné pálky se míček poměrně hlučně odrážel a nebylo možné ho nějakým způsobem usměrňovat. A tak v roce 1926 vymyslel jeden Angličan vroubkový potah, který se nalepil na pálku. Pálka tak umožňovala rotaci míčku a uplatnění úderu (drajv, smeč, čop, šlajz atd.) i rotovaných podání. Tento druh potahu se pak používal až do roku 1951.

Pálka se dále zdokonalovala, hra se stala útočnější, pestřejší a i lákavější pro diváky. Postupně se také vytvářely různé systémy hry a úderové kombinace. Avšak ve 30. letech nastal odklon k obranné hře. Používala se vyčkávací taktika a hra se tím pak prodlužovala. A tak se zavedla pravidlo časového limitu.

Poté se v letech 1952-1959 u Japonských hráčů objevila pálka s takzvaným houbovým potahem. Tato pálka však přivedla značné problémy, protože míče od odrazu od takového potahu byly nekontrolované, údery neslyšitelné, rotace nepředvídatelná a tím i reakce hráčů značně ztížené. A tak řada členských států ITTF požadovala zákaz houbového potahu, ale místo toho byl tento druh potahu standardizován a i nadále se používal.

V letech 1959 - 1969 se začala používat pálka s takzvaným sendvičovým a softovým potahem. Od roku 1970 se až do současnosti používají potahy, které jsou určeny pro moderní hru, která je velice rychlá. Na bázi sendvičového potahu vznikla později tzv. tráva různých typů. Na bázi softu zase potahy antitopspinové, s vysokou či menší rotací.

Další vlna „chemie“ přijde po zavedení nových typů balonů – náhrada celuloidu plastem. Asiati už jistě trénují s novými potahy, přizpůsobenými plastovým a zmenšeným balonům.